Přímý potomek vlka a psa kříženec F1. Áresek, syn čistokrevné kanadské vlčice Lupínky a psa Armínka plemene německého ovčáka, se narodil 14. 5. 2002 pod mojí malou boudou v jejich zalesněné ohradě. Potomků bylo šest, Lupína nechala pouze tři, samičku Audrey Lupu a druhou samičku Áve Lupu.

Po přivezení malého vlčete Lupínky a po jejím umístění na střední lesnické škole v Písku, začaly do školního psince chodit návštěvy. Jedni brali vlče jako raritu a dřívější ředitel Lupínce fandil i s několika učiteli. Na lesnickou školu jezdily i zájezdy z Francie a když se dozvěděli o místní raritě vlčete, navštěvovali i psinec, kde Lupínka byla umístěna. Po vyjití článku v místních novinách, začaly za Lupínkou chodit i mateřské školky a třídy ze škol, které probíraly zrovna psovité šelmy.

Pes domácí se nažere z čisté misky umyté saponáty a klidně i v posteli jako Armín. Áres vybíhá s potravou ven z boudy a v létě krvavé maso obalené listím, jehličím a hlínou mu nevadí, spíše prospívá při zažívání divokých zvířat, která netrpí tak, jako hýčkané psí plemeno.

ozorování ve smíšené smečce jsem filmoval a fotografoval jak jsem mohl, ale nejlepší záběry vždy utečou, ať je jejich zvláštní chování v noci, nebo se tak chovají když tam člověk zrovna není. Někdy stačí, když se smečka chová zvláštním způsobem a někdo z nich si všimne že je pozoruji. Okamžitě se tak chovat přestanou. ,,Propichující“ pohled fotografa upřeně zaměřený přes cvakající přístroj na zvíře, budí u zvířete obavu před napadením a podobně. Bylo těžké zaznamenávat záběry o chování každého jedince ve smečce a ještě horší záběry při jednání celé smečky v dané chvíli. Fotografie dovede ,,promluvit“ hodně, ale někdy byla chyba, že se mělo raději filmovat, než fotografovat. Pohyb a hlas jako dokument je nenahraditelný k pochopení citlivého jednání zvířat.

Celé roky jsem tvrdil, že nebudu chovat nějaké křížence. Později jsem nechtěl aby Lupína byla sama a ta to dávala jak se patří hezky najevo, protože já jako člověk u ní prý ve smečce nestačím a tolik jí nerozumím. Opatřil jsem jí tedy adoptivní štěně 28. dnů staré – Armínka, narozeného 24. 4. 1998 ve Vodňanech u majitelů Růžičkových. Bábu a dědka prý měl Armín z chovné stanice Libějovice a jeho matka Gerda je po psu Kass také z Libějovic. Bratra Armína Rexe má pan Turek. Psa moc necvičil, pes je povahově vyrovnaný a byl i několikrát na kynologickém cvičišti. U plotu ohrady s mojí smečkou na sebe oba psí bratři štěkali a cenili zuby. Rex je pohodový pes dobře vychovaný a dobře ovladatelný. Běhá s majitelem a s jeho synem na volno u kola i ve městě. Oproti Armínovi je zachovalý s nenarušenými zuby, protože nemá za sebou špatného v extrému tolik, jako Armín.

Knížka Od vlčích kousanců po vlčí polibky která vyšla v nakladatelství Conviva, by se v žádném případě neměla brát jako propagace chovu vlků v civilizaci, ale naopak by měla poukázat na problém s chovem těchto zvířat ! S vydáním této knížky byl šestiletý problém, kdy materiál po tuto dobu ležel v několika nakladatelstvích v různých městech jako Plzeň, Praha, nebo Č. Budějovice. Nakonec se celý materiál ztratil, byl předělán a nabídnutý dalšímu vydavatelství. Těsně před jeho posledními úpravami se ozvalo nakladatelství Conviva, že vydalo tisíc knížek po odebrání zkrachovaného nakladatelství které mi nedalo vědět, natož aby mě vrátilo druhý materiál na knížku Výchova a výcvik psa Armína vychovaného vlčicí Lupínou. Tento materiál byl opět celý předělán, včetně DVD k této knížce. Do knížky Od vlčích kousanců po vlčí polibky je vlepené DVD ze života vlčice Lupíny a o její smíšené smečce.